Říjen 2013

Liebster blog award

26. října 2013 v 21:24 | Metalová Princezna
Za svou nominaci vděčím Ivuš.Děkuji moc.:)
Jde o to,že musíte napsat 10 věcí o sobě a odpovědět na 10 otázek, které vám byli uděleny a sami navrhnout dalších 10 otázek 5 dalším vámi nominovaným lidem s menší návštěvností.

O mně:
1.Jmenuji se Barbora, ale nesnáším, když mi někdo říká Báro.
2.Bydlím v Olomouci.
3.Mou srdeční záležitostí je hudba, koně a tanec.
4.Jsem finofil.
5.Miluji metal a gothic styl a bez hudby nemohu žít.
6.Má srdeční záležitost je kapela Children of Bodom.
7.Zásadně nosím jen černé oblečení.
8.Jsem blbá na matematiku,fyziku a chemii.
9.Mám doma černého králíčka.
10.Naprosto nepodstatná informace, meřím 170 cm.

Odpovědi na otázky:
1.Pokud je ti 18, půjdeš volit? A pokud ještě ne, šla bys? (Nemusíš říkat koho, to je tvoje věc ;) )
Ještě mi 18 let nebylo, takže volit nemůžu. Šla bych volit, ikdyž by mi dělalo problém vybrat kandidáta.
2.Co bys chtěla zažít znovu?
Napadají mě taneční roku 2012.
3.Kterým jazykem by ses chtěla naučit plynule mluvit?
Finsky, prosím.
4.Kdybys mohla někoho zabít, aniž by tě za to jakkoliv potrestali, kdo by to byl?
To si nechám pro sebe.:)
5.Jaký je tvůj názor na dnešní deseti až patnácti leté?
Vždycky se ptám sama sebe, kde zmizela ta originalita a osobitý styl. Hkavně když potkám už třetí slečnu se stejnými botami či tričkem jako dalších 10. Mrzí mě, kam spěje dnešní svět.
6.Kdyby sis mohla zahrát ve filmu, o čem by byl a koho bys chtěla hrát?
Nějaká gothická pohádka v temném lese a byla bych zakletá princezna.:D
7.Máš ve svém životě někoho, komu můžeš říct všechno a máš v něm víc než 100% důvěru, pro koho by jsi klidně umřela? (Nemusíš psát koho, pokud nechceš)
Mám, a jsem za to moc ráda. A není to jen moje maminka. Khali je toho příkladem.♥
8. Co ze všeho na světě nenávidíš nejvíc? (Ne KOHO, ale CO)
Pomluvy, faleš a přetvářku.
9.Nejoblíbenější nealko?
Kofola.
10. Lžeš často? :D :D
Ne, lži opravdu nemám ráda.

Mnou vymyšlené otázky:
1.Čím by ses chtěla v budoucnu živit.
2.Dokážeš si svůj život představit jinde než v ČR?
3.Chtěla bys mít nějaké exotické zvíře jako domácího mazlíčka?
4.Máš z něčeho fobii?
5.Na jakém místě se cítíš nejlépe?
6.Jaká kniha či film Tě v poslední době nějak ovlivnila?
7.Těšíš se na Vánoce?
8.Bojíš se budoucnosti?
9.Jaký je Tvůj nejlepší zážitek z dětství?
10.Proč je Země kulatá?:D

Nominuji:

Perly ze školních lavic 10

2. října 2013 v 14:22 | Metalová Princezna |  Příběhy
Začal nový školní rok a já už jsem za pouhý měsíc pobytu v našem ústavu stihla nasbírat spoustu hlášek a úsměvných situací, že už jsem se s nimi prostě musela podělit.

Fyzika
Na naší škole byla o prázdninách zdárně dokončena dostavba nové, moderní budovy. Už ve fyzice jsme ale zjistili první záhadnou věc a to, že světla v učebně svítí strašně málo, a tak je v místnosti stejně tma. Náš oblíbený pan profesor Látal, který měl mimochodem minulý rok odejít do důchodu, ale rozhodl se, že nás ještě dovede k maturitě a potom to zabalí (já říkala, že beze mě nemůže odejít:D),to doplnil opět svou hláškou. ,,Je tu tma jak na záchodcích v krematoriu. Musíte si holt nosit baterky, no."
Naštěstí náš třídní génius přišel z myšlenkou, že prý čím déle se drží vypínač, tím více se zářivky rozjasní. A měl pravdu!

Ruština
To byla zase jednou hodina naší velmi oblíbené ruštiny, kde všichni všechno ví a všemu rozumí. Zrovna jsme dělali cvičení z pracovního sešitu, když v tom se ozval rozhlas:,,Byl zahájen požární poplach. Prosím, opusťte budovu." Paní profesorka velmi nadšená, že musí vstávat ze židle, jen podotkla:,,Tak teda jdeme, no." Všichni se v pár vteřinách sbalili a chystali se k odchodu. V tom si ale Tigris všimla slovníků ležících na lavicích.,,Co s těmi slovníky?" ,,Shoř!" ukázala jsem prstem na jeden ze slovníků a chtěla ho nechat na pospas zkáze. Paní profesorka se zhrozila, když viděla mé počínaní a vyhrkla:,, Ne! Vem ty slovníky! Odnes je do kabinetu! A počkejte mě před kabinetem."
Fajn, umřu jako poslední mohykán, jak největší hrdina, když zachráním slovníky před zkázou a v momentě, kdy je naskládám do skříně, uhořím. Už jsme čekali před kabinetem asi minutu, všichni se řítili ze tříd, tedy kromě jedné skupiny španělštinářů (kam chodí i Khali), těm nefungoval ve třídě rozhlas. Pan profesor S. si očividně chtěl zahrát na Chucka Norrise a hrdinským krokem odváděl prvňáky do bezpečí. My jsme se po dvou minutách dočkali. Ze dveří vylezla naše ruštinářka a v poklidu si zapínala knoflíčky na saku.(Asi jí nedošlo, že by opravdu mohlo hořet.) Bohužel jsme slezli jedno patro a na schodech se udělala velká zácpa. Paní profesorka, námi označována jako květák, se šla podívat, jestli nejsou otevřené staré dveře do školy, které mají sloužit jako evakuační. Nebyly.
Jeden pan profesor tomuhle všemu jen přihlížel, kroutil hlavu a mumlal si pro sebe:,,My bychom fakt uhořeli."
Když jsme se konečně všichni vynořili ven na dvůr, byla nám všem strašná zima. Tiskla jsem se ke svým spolužačkám, protože jsem na sobě měla jen korzet. Pan profesor biologie v poklidu svačil opírajíc se o lavečku, oblečen v bundě. Když mě viděl zeptal se mě:,,Jakto že nemáš oblečení?",,Vždyť hoří! To si mám jít do skříňky pro věci nebo co?"¨(Hoří, bude teplo, příště vezmem párky, říkaly jsme si s holkami.)
Pan profesor P. najednou ukazoval směrem kamsi do posledního patra nové budovy:,,Tam stojí nějaký dvě ženský!" Opravdu tam stály(dle mého názoru dvě uklízečky) a v poklidu se vybavovaly, jako by se nechumelilo.
Podívám se za sebe a vidím, že jeden žák stojí venku úplně bosý bez ponožek. Absolutně nevím, jestli takhle chodí,protože mu není zima, či z jakého důvodu nemá přezůvky.
Všichni jsme se začali pomalu odebírat zpět na svá místa. Vedení nám šikovně zabralo tímto cvičením přestávku, a tak už jsme s Khali seděly před učebnou biologie, sdílely si zážitky a svačily, když v tom se z rozhlasu ozvalo:,,Požární cvičení bylo ukončeno. můžete se vrátit na svá místa",,Ty vole, vždyť my už tu dávno sedíme!" podívaly jsme se na sebe s Khali a začaly se strašně smát.:D

Opět fyzika.
Jednoho dne jsem měla zrovna mé oblíbené gothické oblečení ve špíně, a tak jsem si musela vzít prostě jen kalhoty a staré tričko s Arch Enemy, žádný řetěz, korzet či něco podobného. Navíc jsem měla výjimečně vlasy sepnuté do culíku.
Pan profesor Látal si toho samozřejmě hned všimnul.
,,No vidíš to Homolová, takhle vypadáš jak normální slušné děvče, vidíš jak ti to sluší."
,,No ale nesedí mi to."
,,To si zvykneš."

Jakou měl radost, že jsem měla ve cvičení z fyziky kalkulačku, že už mi ji konečně přestala brát paní domovnice a nemusím ji nosit na řetízku na krku.:D