Co mě zaujalo

Tipy na horory

23. září 2013 v 18:48 | Metalová Princezna
Poslední dobou,za pozdních podzimních či chcete-li deštivých večerů, trávíme s přítelem hodně času u filmů.
Vzhledem k tomu,že už jsme zkoukli několik hororů,které mě svým způsobem zaujali,líbili se mi nebo je naopak považuji za naprostou kravinu,rozhodla jsem se jich sem pár dát jakožto inspiraci pro dlouhé chvíle.
Začnu s filmem, který se mi líbil nejvíc. Byli jsme na něm v 9 v kině a byla jsem podělaná až za ušima.:D

V zajetí démonů
Jedná se o klasickou duchařinu. Šťastná rodina se nastěhuje do nového domu a doufá, že konečně najde svůj klid.
Ještě ale netuší, že se zde předtím stalo několik brutálních vražd. Příběh je natočen podle skutečných událostí. Světové známí manželé Ed a Lorraine Warrenovi-vyšetřovatelé paranormálních jevů jsou přizvání do domu, aby našli příčinu prapodivných událostí,které se v rodině a v domě začnou dít. A panenka Annabell,brr..ta je vážně škaredá.

Předem upozorňuji,že scéna se skříní a ve sklepě je ta nejhorší.
ČSFD momentálně 82%

Zrcadla 2
Hlavní hrdina Max je stále otřesený z autonehody, a tak přijme alespoň práci bezpečnostního hlídače v otcově obchodním domě.
Ten ovšem zjistí,že se mu v zrcadlech zobrazuje obraz mladé dívky. Od této chvíle začne v budově umírat čím dál více lidí a Max začíná být podezřelý z vraždy. Nahlásí tedy, že v domě straší,aby obhájil svou nevinu a zastavil tento přízrak.

Tak ty lekačky jsou vážně škaredé.
ČSFD momentálně 42%.

Mama
Lucas pět let marně hledal své malé neteře Lilly a Victorii,které po matčině smrti i s otcem zmizely.Obě dívky jsou nalezeny v lesní opuštěné chatě ve zpustošeném stavu. Lucasovi s jeho přítelkyní jsou dívky svěřeny do péče.Po čase ale začínají mít pocit,že i s dívkami přišla neznámá osoba,která je celou dobu ,,vychovávala" a pomáhala jim přežít a teď se jich rozhodně nehodlá vzdát.

Scéna,kde jsme poprvé spatřili mámin obličej,nás málem připravila o zdraví,ale potom už jsme se tomu jen smáli.
,,Seru na to,budu koberec.":D
ČSFD momentálně 69%.

A teď film, který mě absolutně nebavil.

Temné nebe
Život rodiny Barettových se začne měnit potom,co je začne pronásledovat temná síla(čtěte černí ufoni).
Rodinu napadne teprve v polovině filmu zavést v domě kamery a samozřejmě jim nedojde,že ufoni zruší signál,proto na obrazovce nepůjde nic vidět.Navíc má horor otevřený konec,což já nemám ráda. Nemám k tomu,co dodat.
Na ČSFD momentálně 64%.

Masters of Rock 2013

22. července 2013 v 20:07 | Metalová Princezna
Už podruhé jsem se zúčastnila festivalu Masters of Rock. A byl to opravdu metalový ráj. Jela jsem s mojí maminkou a s přítelem a naprosto jsem si to užila, i přesto, že letos na MORu nebyla žádná kapela, na kterou bych se těšïla půl roku dopředu. O to víc, jsem byla překvapena, když jsem pár kapel, které se mi líbily,objevila. Letos jsem ani nespala ve stanu nýbrž u jedné rodiny v rodinném domě. Uznávám, že půl hodiny cesty pěšky do areálu a pak zase zpět nebylo chvilkami vyčerpávající, ale odměnou nám byla sprcha a postel. Počasí nám letos opravdu přálo. Zapršelo trošicku jen jednou jinak bylo pěkně...ikdyž...pro mě to bylo smrtící počasí.
Slunce neúprosně pražilo a teploty kolem 30° byly zabijacké, zvláště pro ty, kteří chodili jen v černé.
Ale teď už ke kapelám...

Metalfest 2013

3. června 2013 v 18:02 | Metalová Princezna
31.5.-2.6.2013
King Diamond, Korpiklaani, Kataklysm, Satyricon, Sonata Arctica.
Výsledek?
Voda,samá voda.Všude jen voda. Přijeli jsme v 10 hodin večer o den dřív. Samozřejmě pršelo. K našemu hroznému zjištění byl povrch kempu více bahnitý než travnatý a místy se na něm vyjímaly velké a někdy i poměrně hluboké kaluže. Stavět v těchto podmínkách ve tmě stan byla poměrně sranda. Snažili jsme se najít alespoň trochu sušší místo, když už úplně suché se najít nedalo. Můj první pohled při ranním probuzení se zastavil na malé kaluži vedle mé hlavy, kapalo ze střechy stanu. Leželi jsme s přítelem oba totálně promáčení. Kabáty, na kterých jsme leželi, abychom nepromokli úplně, byli durch mokré, trička jakbysmet. Co teď? Obléct se do mokrého? Nic jiného nám nezbylo.
Další překvapení nás čekalo při otevření stanu-přes noc napršelo opět něco více vody a před vchodem do stanu se vytvořila kaluž. My se však rozhodli s přítelem bojovat a jen tak se nevzdat. Našli jsme opodál místo, které bylo sice podmáčené, ale ne tolik, aby ze spodu promokl stan, proto jsme zde náš malý příbytek přestěhovali. A vydali se na nákupy do Kauflandu. Koupili jsme pořádně velkou roli papírových ubrousků, dvě plážové podložky a šňůru na prádlo. Útěchou nám mohlo být, že jsme přes celý kemp slyšeli hádat se dva nejlepší kamarády, kteří s námi jeli v jednom kupé na místo. Jeli o den dřív jako my, aby mohli postavit stan, jenže byli tak napití, že toho nebyli schopní. Zlámali tyčky ke stanu. Celý kemp se šel na to divadélko podívat a skvěle se bavil. Nakonec se dva zoufalci rozhodli svůj stan zapálit, bohužel byl natolik mokrý, že nevzplanul. Jenomže počasí se stále nevzdávalo, neustále pršelo, kaluže se zvětšovaly. V mokrém oblečení byla poměrně zima a nepohodlno. A tak jsme se rozhodli v pátek kolem 8 hodiny odjet. Z celého festivalu jsem tedy viděla jednu českou skupinu.:(
Snad bude příště lépe. Přidávám pár fotek pro představu od mého kamaráda Petra Navrátila.





Filmy.

4. dubna 2013 v 19:15 | Metalová Princezna
Ráda bych se s vámi podělila o mé oblíbené filmy, které mě nějakým způsobem zaujaly, oslovily a vyvolaly ve mně jen pěkné pocity. Omlouvám se za menší neaktivitu, i se zlomeným palcem na noze člověk může nestíhat. Znáte to, škola...

Metalcore torture 3

25. ledna 2013 v 21:03 | Metalová Princezna
Tak jsem zase jednou po čase vyrazila mezi lidi, tentokrát k nám do Olomouce do S-klubu. Vzhledem k mé agorafobii a špatnému pocitu v okolí velkého počtu lidí mi tyhle menší akce vyhovují. Osobně metalcoru moc neholduji, je to ještě větší blití než některé jiné metalové kapely, člověk nerozumí ani slovo.:D Hlavně se mi nelíbí styl oblékání metalcoristů, ale to už je můj problém a ne jejich. Každopádně třeba kapelu Fearsome mám ráda.

První se nám představila kapela Noostrak, osobně mě nezaujala.
Líbilo se mi ale zpěvákovo vyzývání diváků, ať jdou blíže k pódiu. Bohužel se k tomu lidé moc neměli, a tak to zpěvák vyřešil po svém, slezl z pódia a postrčil lidi blíže. To se mi líbilo jakožto zpěvákův skvělý nápad, ale zároveň i příčilo, vzhledem k tomu,že jsem byla mezi postrčenými i já.

Dalé nastoupili chlapíci ze skupiny Corposant. Ti už mi byli sympatičtější. Zpěvákův hlas mi byl o hodně příjemnější, používal více mého oblíbeného řvaní. Každopádně hoši z Brna se mi celkem zalíbili, ale já už byla natěšená na Fearsome a přemýšlela jsem, jak se vlastně na metalcorových akcích paří. Pozorně jsem se dívala na jednoho mladého fanouška, který tak divně hopsal a mával rukama, jako by se snažil plavat kraula. Přišlo mi to hrozně komické, a tak jsem si řekla, že asi zůstanu jen u házení hlavou.
(Upozorňuju všechny metalcoristy, že proti metalcoru a jeho fanouškům nic nemám!)

A pak už konečně nastoupili Fearsome. Na koncertě zahráli svou nejnovější skladbu Union of Traitors. Mám ráda kombinaci čistého vokálu a řevu, miluju zpěvákův styl zpěvu. A hlavně, všechno jen ne naprosté blití do mikrofonu, tedy někteří lidé nazývají blitím i screaming, já ne.:D Jen mě štve, že všechny koncerty, které si užívate vždy tak rychle utečou. Vystoupení uběhlo jako voda a já, i přesto jaká mi byla předtím zima jsem si šla krásně zahřátá chvilku odpočinout.

Znojemská kapela X-core mě překvapila svým velkým počtem fanoušků, opravdu jsem nečekala, že jsou tolik oblíbení. Poslouchala jsem jen z povzdálí při odpočinku na lavečce. Bohužel mě najednou nějak přepadl spánek a tak jsem je poslouchala jen tak na půl při usínání.(Ano jsem hrozná). Vzhledem k tomu, že se blížila 2 hodina ranní, nastal čas jít domů a tak jsem zbývající kapely- Ttiot a Desperate times neměla možnost vidět. Za mě mají X-core a Fearsome velké +. Ale raději zůstanu věrná metalu.:D



COB sbírka.

12. ledna 2013 v 9:58 | Metalová Princezna
To jsem zase jednou navštívila metalshop. Ano,musela jsem doplnit svou COB sbírku, mám toho totiž opravdu málo.:(:D
Jen 3 trička, vlajku, pásek, nášivku, a teď už i přívěsek a potítko.
A měla jsem nádhernou mikinu s albem Follow the reaper, kterou mi někdo ukradl, což mi pije krev dodnes.
Proč lidé kradou? K čemu jim to je? Lidká závist a škodolibost nezná mezí, bohužel. Naštěstí už mám vybranou novou, takže časem bude určitě moje.:D
A tady mé dva nové přírůstky.:D
metalshop.cz

Jarek Filgas

3. ledna 2013 v 14:15 | Metalová Princezna

Jen jeden typ na stránku. Možná klesnu v něčích očích, ale sama se na tvorbě těchto stránek podílím a ráda bych se o ně podělila.
Jsou to oficiální stránky zpěváka Jarka Filgase, bývalého zpěváka skupiny Argema.
Ano, pro metalisty-není to žádná tvrďárna,ale některé jeho písničky mají opravdu své kouzlo, jen ho člověk musí objevit.
Moc milý člověk, opravdu.
Kdo má zájem, ať se podívá.:)

Sonata Arctica-Tallulah

17. prosince 2012 v 15:10 | Metalová Princezna
Jen se s vámi chci podělit o jednu krásnou písničku.:)
Jak pravdivá jsou ta slova,srdcová záležitost.
Pamatuješ, jak jsme se dívali na západ slunce v dáli?
A jak jsi řekla "tohle nikdy neskončí..."
Uvěřil jsem Ti každé slovo a myslím, že ty také.
Ale teď říkáš "hele, mysli, skončilo to"

Vzala jsi mou ruku a přitáhla mě k sobě, tak blízko
Mám pocit, že nevíš, co říct.
Jedno slovo jsem pro Tebe našel, políbil Tě na tvář, řekl "ahoj" a odešel.
Neotáčej se, protože pláču.

Pamatuji si drobnosti, které děláš jen málokdy.
Řekni mi, já nevím, proč je konec
Pamatuju si jak padaly hvězdy, tu procházku, kterou jsme té noci podnikli.
Doufám, že Tvé přání se vyplnilo. Moje mě zradilo.

Pustila jsi mou ruku a předstírala pro mne úsměv.
Mám pocit, že nevíš, co dělat.
Podívám se Ti hluboko do očí a chvíli váhám...
Proč pláčeš?

Tallulah... je jednodušší žít sám, než se bát, že to skončí. Tallulah... najdi slova a mluv se mnou! Tallulah... tohle mohlo být.... nebe.

Vidím Tě kráčet ruku v ruce s dlouhovlasým bubeníkem z kapely,
zamilovaný do ní, nebo to tak aspoň vypadá, tančí s mou královnou krásy.
Ani se neodvažuju říct "ahoj", stále polykám slůvko "sbohem".
Ale vím, že ty city jsou stále živé.... stále živé.

Kdysi jsem ztratil trpělivost, tak mě teď trestáš?
Vždycky Tě budu milovat, nezáleží na tom, co děláš...
Zase si Tě pro sebe vyhraju, když mi dáš šanci.
Ale je tu jedna věc, kterou musíš pochopit!....
....Tallulah.....

Pojďme nakupovat!

16. září 2012 v 21:12 | Metalová Princezna
V komentářích tu zaznělo téma metalshopy, a tak mě napadlo napsat o tom napsat pár slov.
Osobně já nejsem moc příznivcem nakupování přes internet, prostě mi to nějak nepřirostlo k srdci.
Kupovala jsem si přes internetový metalshop jen pásek s Children of Bodom. A byla jsem poměrně spokojená, ikdyž- vadí mi,že platím poštovné.
Já jsem prostě ten typ, který si všechno rád pořádně prohlédne, osahá a zaplatí normální cenu bez dopravy.
Ano asi patřím do staré školy.

Letos o prázdninách jsem navštívila gothic/metal shop Nosferatu v Praze. Jejich sortiment se mi vždycky moc líbil a chtěla jsem ho vidět. A samozřejmě jsem se vracela domů s taškou a kabátem. Akorát já jej tedy koupila za poněkud menší cenu, než mají napsáno na stránkách. Pravda ceny těchto výrobků jsou poněkud vyšší, jak jsem ale zjistila, obě dvě věci jsou kvalitní a zatímco jiná taška se mi během měsíce rozpadla, tahle slouží skvěle.

Ovšem velké zklamání přišlo, když jsem si v jednom obchodě koupila tričko s Arch Enemy, na kterém po prvním praní málem nešlo přečíst, co je na triku napsáno. Člověk holt musí dávat pozor na značky a na prodejce.
Dalším faktem také je, že každému vyhovuje něco jiného a je opravdu těžké se zavděčit všem.

Když už si chci něco koupit, objedná mi to táta přes aukro, zatím se mi nestalo, že by byl nějaký problém s dodáním nebo s posílanou věcí. Věřte nebo ne, dá se tam najít opravdu hodně zajímavých věcí.

Hodnocení mého blogu.

30. srpna 2012 v 17:30 | Metalová Princezna
Požádala jsem Fräulein Devil, aby mi ohodnotila můj blog. S výsledkem jsem celkem spkojená, všechny chyby se pokusím napravit a ohledně designu- chystám nový, tenhle je dělaný narychlo, já vím.
Hodnocení si můžete přečíst Zde.

Ohlédnutí za Masters of Rock.

18. července 2012 v 21:15 | Metalová Princezna

Masters of Rock

12.-15.7.2012
Ach,já mám tolik skvělých zážitků.O to víc mě mrzí,že jsem na tomto festivalu byla jen dva dny- v sobotu a v neděli,protože mamce nedali dovolenou z práce.
I tak,jsem si to parádně užila.
Hned jak jsme s mamkou postavily stan,zaslechla jsem z podia nějaké divné blití do záchodu (:D) a celkem se mi to líbilo.
A byli to Milking the goatmachine.
Kluci v kozích maskách to pořádně rozjeli. A musím říct,že hezky sehraně třepali hlavami.
Předtím jsem je vůbec neznala a zjistila jsem,že nejsou vůbec špatní,ikdyž to není úplně můj styl.Každopádně mě skvěle naladili na metalovou atmosféru a mohla jsem se vydat vstříc dalším kapelám.
Milking the Goatmachine in by
Poté jsem se šla podívat na skupinu Arakain s Lucií Bílou.
Arakain samozřejmě znám,ale nějak extra je neposlouchám,ale je to dobrá hudba,tak proč na ně nezajít?:)
Kdyby Lucinka zpívala jen rockovou hudbu,dala by se v pohodě poslouchat.
Bohužel počasí začalo zlobit a z nebe se snesl lehký deštík.Atmosféru jejich vystoupení to ale nijak nepokazilo.
No a pokud jsem chtěla stát na Korpiklaanech v prvních řadách,musela jsem jít na předchozí kapelu Firewind.
Přiznám se,že heavy/power metal není úplně můj žánr,a tak jsem si show neužívala tolik,jako většina ostatních lidí.Ale hnala mě natěšenost na Korpiklaani a to čekání stálo za to.
Každopádně Firewind udělali pěknou show a rozhodně se neměli za co stydět.
Ale to už začali své nástroje ladit Korpiklaani.
A mě se podařilo dostat se zhruba do 6.řady.
Hned při prvním tónu se masa fanoušků pohnula a kotel začal vřít.
Házelo to se mnou ze strany na stranu a měla jsem opravdu co dělat,abych nespadla.
Atmosféra skvělá,a jakmile začali hrát píseň Vodka,fanoušci došli k šílenství,alespoň ti kolem mě.:D
Každopádně Korpliklaani byli jednou z nejlepších kapel,které na Masters byli (podle mě) a svým výkonem to jen potvrdili.
Skyforger.Další kapela,kterou jsem vůbec neznala,ale podle názvu mi byli sympatičtí,tak proč se nepodívat.
Stála jsem ve druhé řadě,takže jsem si mohla skupinu pořádně prohlédnout.První pocity opravdu smíšené-hm,není to úplně můj styl,je to divný.Jednu chvíli jsem byla rozhodnutá odejít,ale řekla jsem si,že zůstanu,třeba jim ještě přijdu na chuť.A přišla.Není to sice nic,co bych si stáhla do mobilu a poslouchala ve sluchátkách,nic co bych nějak extra milovala,ale poslouchat se to dá.
Kurbads line-up 2010
A pak následovali Gotthard,přiznám se,že jsem na ně šla,abych mohla stát na Arch Enemy v prvních řadách.
Není to nic extra tvrdého,kde by to v kotli vřelo a vřelo,ale i tak-atmosféra naprosto úžasná.
Možná to bylo i kvůli smrti zpěváka Steeva,která jak kapelu tak fanoušky hodně poznamenala.Jeho následovník však není o nic horší a jeho hlas se mi opravdu hodně líbí.
Při písničce One life,One soul jsem dokonce měla co dělat,abych se nerozbrečela.
Fanoušci se bavili,nebylo vidět na konec davu a mě Gotthard opravdu nadchli!
A následovali Arch Enemy.
Mimochodem po úspěšném hodinovém stání fronty na podpisy se mi podařilo získat podpisy všech členů Arch Enemy.
Angela se na mě hezky usmála,řekla Hello a já zůstala stát jako opařená,smála se jako měsíček na hnoji a řekla Hello.:D
Kdoby to řekl,že potom vlítne na podium v černé kožené bundičce a bude řvát lépe než mnoho jiných metalistů.
Hráli moji oblíbenou Nemesis a We will rise,jejich snad nejznámější My apocalypse a spoustu dalších skvělý písniček.Fanoušci si to užívali,i já,ikdyž jsem ve třetí řadě stála nalepená jak sardinka v krabičce vedle jiné metalistky,že jsem ani ruku zvednout nemohla.Holt,fanoušků mají Arch Enemy hodně a právem si to zaslouží.
Opravdu nezapomenutelné zážitky.

Ohlédnutí za Basinfirefestem

3. července 2012 v 10:37 | Metalová Princezna

Basinfirefest

29.6.-1.7.2012
Byla jsem na tomto festivalu zatím poprvé a musím říct,že mě nadchl.Třeba si to příští rok zopakuju znovu.Chtěla bych.
Jela jsem tam hlavně kvůli Children of Bodom a musím uznat,že byli Děti hlavním lákadlem pro hodně lidí, a Apocalyptica taky.Pravdou je,že jsem našla spoustu dalších kapel,které jsem ani neznala, a nezní vůbec špatně.První kapelou,na kterou jsem se byla podívat byli KREYSON.
Stála jsem zhruba v 6.řadě,a protože jsem tuto kapelu neznala,zajímalo mě,jestli se mi budou líbit.Mě se totiž jen tak něco nelíbí.Zaujaly mě hlavně jejich texty.Osobně,já bych si na to nezapařila,ale pár lidí vepředu házelo hlavou a výborně se bavilo,prostě praví fanoušci.Každopádně není to vůbec špatné a až někde budou,zajdu na ně znovu.

mt_ignore
Hned po nich nastoupili na podium SatisFUCKtion.
Další dobrá kapela,jenomže měli trochu nevýhodu.Hodně lidí na ně šlo jen proto,aby na Children of Bodom byli v první řadě.Přiznám se,že to byl i můj plán.Ale skupina to pořádně rozjela, a polovina lidí zapomněla,proč na ně vlastně šla.Fanoušci se skvělě bavili.I mě se tato banda hodně líbila a zapařit se na to dalo.Zpěvák dokonce přišel úplně k divákům a co mě překvapilo-skočil do davu fanoušků,aby jej mohli 10 vteřin nosit na rukou než se zase vrátil zpět na podium.
A pak...
Dostala jsem se do 3.řady.Ve vzduchu bylo cítit napětí a očekávání.Fanoušci nervózně podupávali a těšili se na hlavní vrchol večera.
Children of Bodom.
Nemusím je snad představovat,myslím,že je většina z vás zná.
Po asi 20 minutách ladění a zvučení se podium vylidnilo a fanoušci začali řvát.,,Bodoooom.",,Alexi!",,Jasska."
Ozývalo se z davu lidí a mezi křičícími jsem byla i já.
Dočkali jsme se a byl to parádní zážitek.Těsně vedle mě se vytvořil pěkný kotel,lidi propadli šílenství,padají na zem a zase vstávají,aby za 10 vteřin mohli spadnout znova.Koncert začíná písní Warheart,pokračuje Hate me a Silent night,Bodom night.Alexi hází kytarou a vyloženě si koncert užívá.
,,Ok,my friends from the Czech Republic,I want you to go crazy and scream with me!"
A následuje Alexiho oblíbené slovo fuck ve všech pádech,které používá snad za každým slovem.
Ještě pár přídavků v podobě Are you dead yet a nakonec poslední song-Hate crew deathroll.
Fanoušci jsou nabití energií a zároveň trochu zklamaní,že ta skvělá show skončila.
Mě už bolí ruka od neustáleho ukazování paroháče a čekám na další kapelou.
A další kapelou byla Apocalyptica.
Na té jsem stála asi v polovině davu,a že ten dav nebyl malý.Ani z podia nešlo vidět na jeho konec.
Musím říct,že mě Apocalyptica hodně překvapila.Chlapci to slušně rozjeli,hráli pekelně rychle a publikum se náležitě bavilo.I já.Zahráli i Nothing else matters od Metallicy a dali i dvě písně se zpěvem.Jedna z nich byla i I´m not Jesus s Tipem Johnsonem. Parádní atmosféra,až mě to chvilku úplně dojímalo.
Strašně se mi líbilo jak můj miláček Perttu říká:,,This is Eicca Toppinen and I am Perttu Kivilaakso." tím jeho finským přízvukem.
Bohužel show skončila dřív než jsme se nadáli a mohlo se jít ve 2 v noci spát.

Druhý den byl sice program neméně nabitý,ale moc kapel,které bych poslouchala nehrálo.
Z kapel můžu vybrat XIII.století, Sto zvířat,Jaksi Taksi...
V pozdním odpoledni mě zaujali Crashdiet,lépe řečeno mě zaujal ten velký blonďatý pankáč na podiu.Kapely toho typu zrovna nejsou úplně můj styl,ale tahle si mě něčím dokázala získat.Zpěvák chvílemi pěkně zaječel přes celý areál šlo mu to.
A večer,no možná spíš už v noci to rozjeli Mercenary.
Stojím ve druhé řadě,parádně si to užívám a publikum se začíná pořádně zahřívat.
Když v tom zpěvák řekne,ať uděláme stěnu smrti (wall of death).Stojím v první řadě.Až zpěvák zvedne ruku,musím se rozběhnout na protější stranu,moc si nevěřím a řvu na kámošku:,,Já tam nejdu ty pičo."(omluvte mé sprosté výrazy):D
Ale rozbíhám se a šťastně proběhnu na druhou stranu.
Vedle mě se tvoří malinký circle pit a fanošuci padají a padají.Prostě parádní horkej kotel.
Po koncertě už můj festival končí,protože jsem musela odjet o den dřív.
Ovšem zážitky k nezaplacení.

Dánsko,Švédsko,Finsko.

13. června 2012 v 19:26 | Metalová Princezna
3.6.2012 odjíždím v 15.00 autobusem.Čeká nás probdělá noc v autobuse,člověk už neví,kam dát nohy a bolí ho prdel...:D
To zná snad každý.Jedeme přes Německo směrem do Dánska.
A moje první pocity? Nevím,jestli je to tak v celém Dánsku nebo jen v Kodani,ale všude jsou kola.
Vedle každého chodníku je 2x tak širší cyklostezka,čekáte 5 minut než přejedou všechna kola,abyste mohli přejít přes silnici.Všechny domy jsou osázeny koly.Je to zajímavé,ale v Dánsku se asi nekrade,protože jsem nenašala jediné zamčené kolo.V každém stánku se suvenýry najdete Vikingy,dokonce jsem našla jednoho ,,Vikinga" před obchůdkem.
Byl to celkem sympaťák.
Šli jsme se podívat i na střídání stráží,kde mě překvapilo,jak moc mladí chlapci jsou v armádě,jen málokomu bylo přes 25 let.
Jeden tak osmnáctiletý měl dokonce co dělat,aby si zachoval typický chladný pohled vojáků a snažil se maskovat svůj smích trapným culením.:D
A na náměstí se setkáváme s první sochou koně,těch je ve Skandinávii snad tisícovka.
Jen ve Stockholmu jsem jich našla 5.
K večeru se blížíme ke známé soše Mořské panny,která bedlivě střeží pobřeží.
To už ale nastupujeme do autobusu a přejíždíme do Švédska.
Tam se mi už líbí více,oproti Kodani tam panuje větší klid,kol už ubylo a lidé jsou mi tu sympatičtější.
Zato ještě přibylo vikingů v suvenýrech.Stále hledám nějakého vhodného,bohužel jsou strašně předražené.
Celkově je na Severu o hodně víc dráž než u nás,je to i tím,že my jsme oproti severním zemím zemí pravěkou.
Po cestě narážíme na kámen,který tu zůstal po Vikinzích.
Zde je už střídání stráží o něco zajímavější,ale o to kratší.
Během dvou minut kolem davu lidí projede asi 30 vojáků na koních za doprovdu bubnů a trumpety.
A to už míříme na náměstí,kde se ve středověku popravovalo.
Při rozchodu se s kámoškou fotíme na lavečce,která se mi stala osudnou.
Můj milovaný řetěz se zasekl mezi dřevěnými šprušlemi lavičky.Nejde jím pohnout ani tam ani zpátky.Tahám,tahám,pořád nic.Začíná mi pomáhat kamarádka.Švédi sedící kolem nás na lavičkách ze mě mají druhé Vánoce a anglicky mi říkají,že budu muset odejít i s lavičkou nebo tu nažvdy zůstat.Přichází na pomoc kamarádka Klára.
Dostávám skvělý nápad,nejsem v této situaci poprvé,proto už mám nějakou praxi.://:D
Hurá,řetěz vytažen!!
Se záchvatem smíchu pomalu opouštíme Švédsko.
Jedeme lodí Viking Line do Helsinek.
A to bych nebyla já,abych s mou ,,sestrou" Simčou nedělala bordel.:D
Když ono na lodi byla celkem nuda,napočítala jsem zhruba 6 metalistů,jinak samý podivíni.
Jdeme spát v 1 hodinu,abychom mohly v 7 ráno vstávat.:D
Ale to už plnými doušky nasávám atmosféru mého milovaného Finska.
Počet osob vypadajích,že poslouchají metal se zvýšil.Jednou za 15 minut potkáte člověka z řetězem.
Celkově panuje v Helsinkách celkem klid,lidé vypadají,že vás nechtějí zabít a je to divné,ale je to tak-je tu zatím nejtepleji ze všech navštívených zemí.Chodím v krátkém rukávu a typuju to na 18 stupňů.
Míříme ke krásné luteránské katedrále.
Na náměstí je zrovna nějaká oslava,všude hraje hudba,není to metal,ale hip hop a podobné sračky tu nenajdete.:D
Míříme ke skalnímu chrámu,což je vlastně kostel z 20.století vybudovaný ve skále.
Je tu skvělá akustika a proto se tu často odehrávají koncerty.
Na fotce můžete vidět,že i při naší návštěvě zde hrála paní klidnou melodii na klavír.
A to už míříme zpět na trajekt a přes Švédsko zpět domů
Tentokrát mám více štěstí,v protější chodbě se opíjí při zvuku tvrdé hudby asi 10 metalistů.Celkově jsem jich napočítala asi 20.Vypadali,že jsou zdejší a byli opravdu nádherní!!
Cestou domů jsme se stavïli na noční prohlídku Berlína,to už se o mě ale pokoušela viróza,takže jsem prohlídce nějak moc nevěnovala pozronost.Fotky nemám,protože Německo,Němce a němčinu nesnáším.:D://
Kiitos!
Vaše Metalová Princezna.

Ze života.

8. června 2012 v 10:00 | Metalová Princezna
Jen pár citátků,které mě nějakým způsobem zaujaly:

Celý den mi hraje v hlavě.

13. února 2012 v 18:55 | Metalová Princezna
Nádherná písnička.
Nádherný text.
Nádherný videoklip.

Bez názvu.

15. ledna 2012 v 11:42 | Metalová Princezna

Tak tohle mě upřímně řečeno vážně dorazilo.
Vlastně ani nevím,jaký na to mám názor,jestli kladný či záporný.
Každopádně,při prvním pohledu na tento odkaz a rozkliknutí se mi na tváři vyloupl úsměv.
Hlavně,že řešíme ,,důležité" věci.

Ruku v ruce

22. října 2011 v 9:16 | Metalová Princezna
Tak to je ovšem nádhera.
Manželé po 72 letech společného života zemřeli vedle sebe ruku v ruce.
To se jen tak nevidí, a už vůbec ne v tomto věku.

 
 

Reklama